Úplně miluju ty neohleduplný lidi.
Slečny, co ví, že jsem nešťastně zamilovaná a dost se kvůli tomu trápím.
Tytéž slečny, co jsou šťastně zamilované a neustále mi to cpou před ksicht. A v lepším případě jsou ty dotyčný ještě neskutečně nádherný holky, aby mě to nemrzelo málo.
A ještě do třetice - právě ty výše popsané, které si stěžují, že je jejich láska na týden na dovolené/na brigádě, takže se vidí jen po večerech/bydlí daleko.
Tyvole. Co já bych dala za to, kdybych měla takovýhle trápení místo toho, že 'on' mě očividně nechce a já ho zoufale miluju a s tím nic moc nenadělám.
Co bych dala za to být taky jednou šťastná.
Já bych tak ječela, když mi někdo udělá tohle...
Místo toho to prostě udusím v sobě a dotyčným vůbec nic neřeknu. Co víc, snažím se je uklidnit.
Zajímalo by mě, jak dlouho si ještě takhle nechám jejich jehlovýma podpatkama cupovat tu křehkou trochu duševní rovnováhy na kousky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
You can say anything you want. Well... I probably won't bite you.